Karel B. Müller, Hospodářské noviny 29. 11. 2011
Nečasovu vládu lze chválit za protikorupční opatření, jejichž výčet premiér podává (HN 28. 11.). Premiér mírní své přirovnání nedávných protikorupčních iniciativ k rychlokvašeným partyzánům. Toto přirovnání nesedělo historicky ani morálně. Všichni ti, kteří před koncem války otevřeně vystoupili proti okupační moci, prokázali v porovnání s většinou značnou statečnost. Riskovali své životy. Pokud by jich tenkrát bylo více, možná bychom dnes žili ve svobodnější zemi.
Ve svém článku však opakovaně kritizuje páteční demonstraci i protikorupční iniciativy. Někteří mají podle něj „tuny másla na hlavě“, vytýká jim „hluboké pokrytectví“ i to, že svoje „antikoručnictví“ využívají „jako zástěrku k politickým hrám“. Petr Nečas tak činí, aniž by jmenoval konkrétné osoby, inicitivy či kauzy. Premiér považuje válku proti korupci za úspěšně započatou a ty, kteří se veřejně domáhají razantních kroků vlády, obviňuje z toho, že se chtějí vlámat do otevřených dvěří.
Není jasné, z jakého důvodu premiér znevažuje význam nepolitických akcí zdola. Pokrytecké je naopak jeho obviňování občanů z toho, že nedemonstrovali v době největších rozkrádaček. Od toho si ale přece volíme své reprezentanty. Je pochopitelné, že se občané mobilizují v době, kdy „kauzy vyplývají na povrch“, to není důkaz pokrytectví, to je důkaz občaské odpovědnosti. Když se kauzy dějí, má se mobilizovat policie, za jejíž výkon odpovídá vláda, nikoli občanská společnost.
Nešťastné je Nečasovo odvinění inciativ z toho, že negativně ovlivňují mediální obraz země. Podlamování vnitřní kritiky ve jménu vnějšího obrazu je plně v intencích tradic autokratické propagandy. Navíc se premiér mýlí. Demokraticky působí země, kde občané svobodně prezentují své problémy na veřejnosti.
Boj proti korupci nelze vyhrát, korupci lze pouze více či méně úspěšně potírat. A protikorupční tlak zdola je v každém vážně míněném pokusu omezovat korupci zásadní výhodou a v zemi s korupčním klimatem, jakou je ČR, také bezpodmínečnou nutností. Kvalita demokracie je závislá na schopnosti občanů veřejně obhajovat své zájmy. Jak si premiér Nečas představuje legitimní občanskou participaci? Nebo je snad také zastánce všeobjímajících politických stran? Občanské iniciativy nejsou konkurencí stran, nechtějí je nahradit, chtějí na ně apelovat a veřejně prezentovat zájmy a argumenty.
Nechápu předsedu liberální strany, proč zesměšňuje tlak zdola, který vychází vstříc programu jeho vlády. Spíš bych očekával, že bude za takový tlak vděčný, bude ho povzbuzovat a umně využívat proti svým politickým oponentům.
Povídá se, že k prezidentovi Rooseveltovi přišla skupina občanů a žádala ho, aby zasáhl v určité záležitosti. Prezident naslouchal a nakonec jim údajně řekl: „Přesvědčili jste mne, chci to udělat. Teď jděte zpátky a kritizujte mne, že to nedělám a zorganizujte na mne co nejsilnější politický tlak“.
Pokud by minulý pátek přišlo demonstrovat proti korupci více občanů, možná by premiér dokázal účinněji garantovat, že dveře protikorupční politiky vlády zůstanou otevřeny i nadále a ještě šířeji než dosud. Bylo by od něj taktičtější dávat páteční demonstranty za příklad, ne je napomínat z nadbytečné horlivosti.