Evropský parlament bude jednat o otázce nezávislosti českých médií. Skvělé! Na celé věci mi v tuto chvíli přijdou zajímavé hlavně dva body. Za prvé, už nějakou dobu dominuje tato zpráva našemu mediálnímu prostoru a od politiků jsem zatím slyšel pouze: ostuda, skandál, nespravedlnost, my za to nemůžeme. Z pohledu českého a evropského občana jde ale o dobrou zprávu. Zatímco český parlament (a veřejnost) nemá evidentně jasno v tom, jaká míra provázanosti mediální, ekonomické a politické moci je ještě slučitelná s demokracií, třeba nám rada a tlak našich evropských spoluobčanů v parlamentních funkcích pomůže tuto záhadu projasnit a nabýt ztracenou, nebo spíše nikdy nenabytou jistotu.

Jak se ale hezky česky říká, o tom je totiž celá evropská integrace. Konstituuje se zde panevropská veřejná sféra, která předpokládá, že naši sousedé jsou legitimními a rovnoprávnými účastníky našich diskusí a mají právo nám mluvit do našich domácích problémů. Stejně tak i Češi mají právo mluvit do kvality vládnutí a dalších veřejných otázek Německa, Polska či Maďarska. Protože evropská politika dnes řeší z velké části naše společné evropské problémy, je to logické a smysluplné propojení národních veřejných sfér a konstituování evropské veřejné sféry, která může zajistit větší efektivitu i legitimitu unijnímu vládnutí.

Výzvy mnoha českých politiků, že domácí svinčík si máme řešit doma, proto znějí poněkud archaicky a zaznívají i od politiků, od kterých by to člověk nečekat. Připustit si, že na některé věci zkrátka sami nestačíme, není pouze racionální, ale je v tom i kus odvahy a sebevědomí. Tak přece evropská integrace začala, když se po válce Francouzi a Němci dohodli, že se o své svinčíky budou starat společně. Navíc environmentální, bezpečnostní, ideologický nebo třeba bankovní svinčík stále méně „respektují“ hranice národních států.

Chceme-li mít doma čisto, nestačí si zamést pouze před vlastním prahem, ale musíme pomoci zametat i u sousedů. Evropská unie – rozuměj spolupráce a vzájemná starost i ohledy jejích členských států – dnes představuje hlavního garanta liberálních hodnot v Evropě. Unie to opakovaně dokazuje, když vstupuje jako mediátor mezi znesvářené státy, jako tomu bylo například ve sporech mezi Maďarskem a Slovenskem či Polskem a Litvou. Ani maďarský zákon o vysokých školách, ani intervence polské vlády do složení ústavního soudu nemohou být ostatním unijním občanům lhostejné. Neohrožují totiž pouze občany dotčených států, ohrožují i jejich rezidenty neobčany (ale občany EU!) a především ovlivňují právní a politické klima v celé unii. Sdílená svoboda zkrátka znamená i sdílenou odpovědnost.

Druhým zajímavým aspektem této kauzy je jistá úzkoprsost českých médií, která v posledních dnech dokola opakovala vyjádření českých europoslanců k plánovanému projednávání místo toho, aby se zeptali našich německých europoslanců ze strany lidové, (kteří údajně návrh iniciovali), proč vlastně tento návrh iniciovali a jaká očekávání od projednávání v plénu Evropského parlamentu mají. Třeba by se čeští posluchači a čtenáři dozvěděli něco, co ještě nevědí, nebo by se utvrdili v něčem, v čem si nejsou příliš jistí. Což není rozhodně od věci.