Karel B. Müller, Hospodářské noviny 22. 4. 2011
„Jakákoli forma mystifikace je zřejmým protikladem veřejné sféry, neboť občanům neumožňuje vyznat se v tom, kdo jaké zájmy či politické cíle sleduje.“
Všichni, kteří pamatují normalizaci, si při nedávné mystifikační aféře nemohou nevzpomenout na způsob, jakým komunistická strana v této zemi opanovala veřejnou sféru. Ta se stala karikaturou lidové vlády a formou totálního dozoru komunistické strany. Mystifikace ze strany držitelů moci byla doprovázena mystifikací ze strany široké veřejnosti; nikdo veřejně neříkal, co si opravdu myslí a všichni se měli na pozoru před všemi.
Naprostá většina lidí vstupovala do veřejné sféry nerada, jen pro to, aby umožnila svým dětem studium či kvůli vlastní kariéře. S větším či menším odporem lidé předstírali loajalitu či neškodnost vůči Straně. Je zarážející, jakou rezistencí se normalizační mentalita projevuje i u ročníků, které komunismus sotva odkojil.
Budovat veřejnou sféru po roce 1989 bylo třeba od základu a současné mystifikace jsou jasným důkazem toho, že většina práce je bohužel stále před námi. Mystifikace je zajímavý umělecký žánr, avšak jako forma veřejné komunikace je ve výjimečných případech ospravedlnitelná. A to pouze u investigativních žurnalistů a policistů při snaze dopadnout zločince.
Veřejné kritické myšlení, kterému se v Česku učíme jen velmi pomalu, je cílem i prostředkem veřejné sféry. Přijmeme-li tezi, že je možné veřejně lhát, pokud později dosvědčím, že slova nebyla míněna vážně, veřejná (potažmo politická) sféra ztrácí svůj smysl. Existence veřejné sféry je pro demokracii důležitá především proto, že zde dochází k viditelné reprezentaci zájmů a pozic, které se mohou konfrontovat pomocí racionálních argumentů. Občané se zde střetávají jako rovný s rovným a otevřeně konfrontují své zájmy a priority. Otevřenost je tak zvláště důležitá.
Jakákoli forma mystifikace je zřejmým protikladem veřejné sféry, neboť občanům neumožňuje vyznat se v tom, kdo jaké zájmy či politické cíle sleduje, natož pak v tom, jaké argumenty předkládá. Pro pozorného občana je frustrující, že v Česku dospívá politická komunikace k rovině argumentů jen zřídka. Mystifikace jako forma komunikace totiž smysluplnou politickou debatu ani neumožňuje. Zbývají jen soukromé zákulisní zájmy.
Jedním z předpokladů marketingu (včetně toho politického) je představa, že není možné druhým lhát, ačkoli není potřeba (či možné) sdělovat (plnou) pravdu. Mystifikace jako forma politického boje je však naprostým odklonem od všech základních principů demokracie a zřejmým rozpadem politických kompetencí těch, kteří se jí dopouštějí. Kalousek, Kočí, Vích, Škárka i někteří další, kteří se znepokojivě odchýlili od své politické role, a tak přispívají k rozkladu politiky v Česku, by ve vyspělé demokracii měli jen jednu možnost: odchod z politického života.