ROZHOVOR – Kopání do dveří a zkazky o nábojnicích v anonymních obálkách v přímém přenosu parlamentní prezidentské volby vnímá politolog Karel Müller s odstupem času jako drobné vady na kráse, přímá volba prý nebyl krok správným směrem. Pro EuroZprávy.cz také uvedl, že hnutí ANO zřejmě vyhraje letošní volby, důležitější otázkou však je, kdo skončí za ním.

Lze říci, co bude hlavním tématem říjnových voleb do Poslanecké sněmovny? Jaké téma bude pro voliče nejatraktivnější?

Nelze, volby jsou ještě daleko, ale přál bych si, aby to bylo posilování naší evropské pozice a ambicí, ale obávám se, že to může být i naopak, například zaryté a krátkozraké odmítání participovat, byť na málo funkčním, unijním systému přerozdělování uprchlíků. To nás bohužel usvědčuje z pokleslosti liberální právní kultury, vždyť s výmluvou, že zákon nefunguje dobře, by se dalo odmítnout každé pravidlo, takhle to fungovat nemůže, ale to jsem vám utekl z otázky…

Nevadí. Pokud se podíváme na volební průzkumy, uvidíme na prvním místě hnutí ANO, a pak dlouho nic. V čem strany dělají chybu? Je Babiš skutečně neporazitelný?

Programová zkratkovitost a demagogie Andreje Babiše vytvářejí přirozený strop pro růst popularity ANO, a je otázka, kde je ten strop. Doufám, že nepůjde moc přes 30 procent. Samozřejmě, že jeho soupeři dělají chyby, především panikaří a činí málo důvěryhodné kroky, z čehož čiší malé sebevědomí a zaujetí mocí, což asi neocení žádný volič. Třeba náhlá a málo zdůvodněná změna ve vedení ČSSD, navíc v době, kdy Sobotka prokázal jistou odolnost a oddanost ústavě. Nebo amatérské nezvládnutí koalice KDU a STANu.
Na druhou stranu se jim není co divit, ale pokud by si osvojily více rozvážnosti a důrazu na principy a středně i dlouhodobé zájmy a vize, bez ohledu na průzkumy, věřím, že odpovědní voliči by to ocenili … a k té neporazitelnosti ANO, nikdo není neporazitelný, a v demokracii kord ne. Čteme teď se synem Rychlé šípy a Mirek Dušín je skoro archetypem neporazitelnosti, ale i on umí přijmout porážku a v to doufám i u Andreje Babiše, že přijme porážku, až ho někdo porazí. Jinými slovy, otázka nestojí, zda Babiš vyhraje volby nebo nevyhraje, otázka stojí, kdo přijde po něm.

Ještě k té koalici. Jak vnímáte tah KDU-ČSL a hnutí STAN nakonec nejít do voleb v rámci volební koalice? Komu to uškodí a komu to nahraje do karet?

Mnozí komentátoři hovořili o bláhovosti této koalice, ale mně se zdála racionální, i když odvážná, což je sympatické. Samozřejmě si koalice měla ohlídat předvolební průzkumy i jiné věci v tom, aby byla koalice vůbec zmiňována a měla patřičnou publicitu. Navíc si myslím, že díky regionálnímu charakteru obou těchto stran nemusely být průzkumy tak spolehlivé, jako u stran s rozptýlenější podporou. Nicméně skutečnost, že vám průzkumy dávají malou šanci, nepochybně představuje polibek smrti, což činí z každého průzkumu veřejného mínění záludnou součást předvolební soutěže. Na druhou stranu ta závislost na průzkumech veřejného mínění musí zodpovědného voliče odrazovat, až děsit.

Jak hodnotíte názor některých ústavních právníků, kteří by snížili limit pro vstup do Sněmovny pro koalice? Byl byste pro?

S tím bych souhlasil, nezaznamenal jsem pádné argumenty, proč je to tak vysoko. Zdá se, že to vychází z prosté aritmetiky a z vůle velkých stran. Znevýhodňuje to totiž menší strany. Redukci roztříštěnosti našeho politického spektra by asi pomohlo, pokud by ten práh byl nižší, třeba 7 nebo 8 procent.

Který politický subjekt je podle vás velkou neznámou? Kdo může ve volbách nejvíc překvapit – co třeba menší uskupení jako např. Piráti, co nová ODA, vzestup ODS?

Také bych nerad posílal polibky smrti… ale velkou neznámou je pro mne ANO, především z důvodů jeho absence ideové vyhraněnosti, vůdcovského pojetí a propojení s velkým kapitálem i mediální mocí. Taková konstelace je pro každou demokracii velká neznámá, která ovšem nevěstí nic dobrého.

Reagují politické strany ve svých volebních programech dostatečně na skutečné problémy, kterým by se mělo Česko věnovat? 

V programech spíše ano, v praktické politice málo. Pojem „skutečný problém“ je mimořádně důležitý. Zdá se ale, že ani veřejnost nedokáže velmi často dostatečně reagovat na skutečné problémy (třeba na trestuhodně a dlouhodobě podfinancované školství) a překvapivě čile reaguje na některé neskutečné problémy (třeba nebezpečí migrace pro Česko). Jak to potom můžeme chtít od našich politiků, když chybí podpora a smysl pro skutečné problémy i na straně veřejnosti? Považuji se za skeptického euro/optimistu, polohou i velikostí Česka jsme odsouzeni, a nutno dodat že naštěstí, k evropanství, teď jen, jak aktivně a produktivně vyjít vstříc našemu osud. Tento akcent mi v zaměření většiny stran strašně chybí, a jistě nejsem jediný… takže stále čekám, která ze stran zvedne politiku češství jakožto aktivního, kompetentního, odpovědného a solidárního evropanství.

Budou hrát roli i kontroverzní témata, jako například migrace? Dokážou na tom některá hnutí (SPD) vydělat?

Kontroverzní témata jsou vrcholné politikum, vyfabulovaná témata by roli hrát neměla, to bychom si měli ohlídat, ale vidíme, že to nedokážeme. Z toho, jak Česko jedná ve věci sdílení nákladů na imigraci s evropskými spoluobčany, je mi smutno. Málo se u nás zdůrazňuje, že jde v otázce kvót v prvé řadě o symbolickou rovinu, což je dobře vidět na tom, že se jedná o zlomcích toho, co by vlastně bylo potřeba udělat. Ke kvótám jsem pověsit článek na svůj web, kde najdete víc argumentů. Bohužel většina stran holduje ve vztahu k Unii odpudivé politice identity, a teď se k tomu bohužel v souvislosti s eurem přidal i Andrej Babiš.

Jak se díváte na studii, kterou si nechala zpracovat vláda, a která v podstatě říká, že důchodový systém by měl projít pouze dílčími změnami a důchodová reforma není třeba? 

Vláda má jistě k dispozici tým kvalitních odborníků, možná, že téma nebylo dostatečně veřejně prodiskutováno, nevím, bohužel jsem k této věci nezachytil dostatek informací.

Podle některých politických uskupení budou tyto volby klíčové a půjde o zápas o naše demokratické směřování. Nepřehánějí?

Liberální principy demokracie jsou ohroženy permanentně ze své podstaty, schopnost kolektivně jednat ve prospěch liberálních hodnot je asi poslední zárukou liberalismu, a volby jsou pak výsostnou institucí takového kolektivního jednání, takže ne, nepřehánějí. Pak je tu ještě justice. Mimochodem jsem ocenil, že špičky naší justice považovaly za vhodné ohradit se proti chystaným skandálním ústavním reformám v Polsku. Svědčí to o rostoucím sebevědomí a nezávislosti naší justice. A nezávislá justice je pro přežití právního státu důležitější, než svobodné volby.

Jakou roli můžeme očekávat od Miloše Zemana, možná půjde o poslední proces sestavování vlády, kterého se účastní.

S Milošem Zemanem si bohužel nejsem s to spojit žádná očekávání. Je nepředvídatelným prezidentem, snad jedině to bych si troufl očekávat. A popřál mu hodně zdraví, dobrou povahu a slušné lidi kolem sebe.

Váš osobní tip – obhájí Miloš Zeman prezidentský úřad a jaké hlavní faktory v tom budou hrát roli?

Doufám, že ne, ale bojím se, že ano. Bylo by nejlepší vrátit se k parlamentní prezidentské volbě. Kopání do dveří a zkazky o nábojnicích v anonymních obálkách v přímém přenosu parlamentní prezidentské volby v roce 2008 vypadají s odstupem času jako drobné vady na kráse a důstojnosti parlamentní prezidentské volby. Alespoň v porovnání s tím, co následovala v souvislosti s přímou volbou. Zavést přímou volbu prezidenta byla chyba a výraz slabosti naší parlamentní demokracie. Celý parlament bohužel v této věci podlehl populismu. Bylo by dobře, pokud bychom našli politickou odvahu a vůli se z této chyby poučit a napravit ji.

Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/196783-u-kvot-jde-o-symbolickou-rovinu-cesko-je-z-podstaty-odsouzene-k-evropanstvi-rika-politolog/