Karel B. Müller, Lidové noviny 21. 11. 2012
Veřejné reakce na návrh Evropské komise na zavedení kvót pro ženy v dozorčích radách velkých firem vnímám jako důležité měřítko liberalizace. Zdá se, že většina těchto reakcí zcela opomíjí (zřejmě jako irelevantní) utilitární zdůvodnění tohoto opatření. Pokud v EU investujeme nemalé veřejné prostředky do vysokoškolského vzdělávání (a mezi absolventy je 60% žen), mělo by nás znepokojovat, že většina této vzdělané pracovní síly se uplatňuje pouze zcela marginálně ve velkém byznyse a také například v politice.
Investovat nemalé prostředky do vzdělání žen na straně jedné a zároveň jim klást množství legislativních a kulturních překážek v jejich kariérním růstu na straně druhé je jak plýtváním veřejnými penězi, tak plýtváním talenty, které jistě nechceme. A už vůbec si ho nemůžeme dovolit v zemích s tradicí masivního „odklánění“ prostředků z veřejných rozpočtů.
Svoboda je v rovných příležitostech Evropská komise své rozhodnutí zdůvodňuje také hodnotově, ačkoli v jejím vyjádření resonuje především výše zmíněná utilitární logika, se kterou je možné racionálně polemizovat, ale kterou není možné racionálně ignorovat, jak se zřejmě rozhodla většina našich představitelů veřejného života.
Osobně však považuji za důležitější v posuzování návrhu kvót právě hodnotové hledisko. Proč existuje taková disproporce zastoupení žen ve velkém byznyse a v politice na straně jedné a běžné populaci na straně druhé? Z hlediska liberálních hodnot jde o nepřijatelný stav a zásadní rozpor s liberálním principem „rovných příležitostí“. Je prostým faktem, že ženám (stejně tak i mužům) jsou v naší společnosti od narození přisuzovány specifické vlastnosti a kvality (role), které významným způsobem podmiňují a omezují jejich osobní, profesní a občanské možnosti.
Liberalismus je vzpourou proti tradici Všude na Západě se liberální kultura musela prosazovat proti tradici a zavedeným pořádkům. Rozvoj liberální občanské společnosti byl vzpourou vůči tradici a v mnoha kontinentálních zemích byla tato vzpoura prosazována především (můžeme říci bohužel i naštěstí) politickými a byrokratickými elitami.
Liberalismu se historicky etabloval jako „svoboda pod zákonem“ v podmínkách značné morální soudržnosti, která sociální vztahy samozřejmě „regulovala“, jak se můžeme dočíst například u Adama Smithe. V českých podmínkách, které jsou prosyceny postkomunistickou fobií k regulacím a tzv. sociálnímu inženýrství, se však svoboda snadno zvrhává ve svůj pravý opak; nezřízenou svévoli mocných a bohatých (mužů). Jako kdyby liberalismus v našich podmínkách splýval se sociálním darwinismem.
Vzpoura proti tradici znevýhodňování na základě pohlaví, ale třeba také proti zmíněné tradici „odklánění“ prostředků z veřejných rozpočtů je otázkou prosazování liberalismu v české veřejnosti.
Nezvládnutá demokracie Zdá se však, že většina našich elit si plete svobodu s tradicí a jejich plytké reakce typu „těžký průmysl a slabé pohlaví nejdou dohromady“ svědčí snad o naprosté nedotknutosti liberalismem, ale také o deficitu demokratické kultury. Demokracie jako samo/vláda je z hlediska své kvality závislá na sebe/poznávání a pokud si nejsme schopni přiznat (natož pak hodnotit) reálnou podobu společnosti, nemůžeme od demokracie (v těchto podmínkách) očekávat nic dobrého.
Nevíme, jací jsme! Nerozumíme vlastním problémům a upínání se ke zdánlivému status quo, které nás udržuje ve stagnaci a patologické nedospělosti znemožňující nám činit poučená a odpovědná rozhodnutí. Zdá se, že pro mnoho našinců znamená liberalismu především stav nezřízené volnosti, a mnohé formy nerovností a znevýhodňování jsou potom interpretovány – v rozporu s ideologií liberalismu – jako „přirozená“ podmínka a východisko liberální společnosti. Takto definovaná společnost je však z hlediska principů liberální demokracie politicky ne/z/vládnutelnou, nýbrž jedině autoritářky a oligarchicky ovládnutelnou.
Kvóty pro muže rozhodně ANO Možná stojí zato poznamenat, že ekonomicko–politické struktury jsou obsluhovány kmotry, ale žádnými kmotřenkami. Kmotřenky jistě nechceme, ale schopnost prohlédnout kulturně a legislativně reprodukované a ne-zřejmé formy znevýhodňování je cestou ke společenské prosperitě a spokojenější budoucnosti. Odstranění legislativního znevýhodnění částečných pracovních úvazků by byl dobrý a v mnoha liberálních zemích odzkoušený počáteční krok.
A to vůbec nemluvíme o tom, jak ukázal výzkum japonských vědců, že hemisféry ženského mozku údajně komunikuji ve srovnání s mužským mozkem efektivněji a tedy superiorně. Prosadí-li se tento názor, to bych potom rozhodně volal po kvótách pro muže.