- Důvěra v politické instituce představuje základní energii demokratické politiky.
- Pouze omezovaná a kontrolovaná moc je důvěryhodná.
- Nedovedu si představit existenci zralé demokracie bez množství kontrolních a ochranných mechanismů.
Recepty na to, jak posilovat vládu právu, jsou dobře známy. Jde spíše o to, najít jejich optimální implementaci a hlavně politickou vůli. Co je však třeba stále připomínat, je základní princip těchto požadavků: jen kontrole vystavená (accountable), kontrolovaná a omezovaná politická moc může být důvěryhodná a bezpečná zároveň.
Politika je veřejná služba
Důvěra v politické instituce představuje základní energii demokratické politiky. Instituce bez veřejné důvěry nebudou „pomáhat a chránit“. Jinými slovy, schopnost občanů investovat důvěru ve své instituce i schopnost institucí tuto důvěru chránit jsou nezbytnými předpoklady demokracie. Hlavním zdrojem důvěry ve volené instituce jsou samozřejmě férové volby. To však samo o sobě nestačí. A především to nestačí tehdy, pokud veřejnost nevěří v účinnost politiky, pokud převládá lhostejnost a dojem, že „všichni politici jsou stejní“, že ve volbách vlastně o „nic nejde“ a podobně. V Česku dochází v polistopadovém období jak k trvalému poklesu volební účasti, tak k setrvalému nárůstu nespokojenosti s demokracií. Oba ukazatele jsou varující, především ten druhý.
Jedna studentka mne nedávno při diskusi na přednášce udivila tvrzením, že prý opravdu existují země, kde lidé do politiky vstupují s úmyslem veřejnosti sloužit. Nastolit takovou situaci považovala za nejlepší recept na bolístky naší mladé demokracie. Poněkud bezelstně a naivně tak odkryla svůj (hojně sdílený) předsudek, že politika v Česku není ničím jiným, než bojem o koryta. Lze s jistotou říci, že posilování důvěry v demokracii musí být doprovázeno také posilováním důvěry v politiku jako veřejnou službu.
Ochrana před vyhořením politiků
V těch nejvyspělejších demokraciích jsou otázky péče o důvěryhodnost politiky závaznou součástí politické kultury a na první pohled zde není potřeba sahat k zákonným opatřením, která pojetí politiky jako veřejné služby ochraňují. Ale i v těchto zemích reflektují skutečnost, že politici (stejně jako i jiná povolání) jsou vystaveni riziku vyhoření, což v jejich případě vede ke ztrátě otevřenosti vůči veřejnosti a k důrazu na osobní zájem. To je to často citované „moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně“. Zralé demokracie si uvědomují, že důvěryhodnost vyvěrá nejen z kompetence a integrity každého politika, ale také ze zákonných opatření, která politickou činnost vymezují a politikům připomínají, proč byli zvoleni a jaká jsou pravidla politické hry.
Kontrola, pranýř a vzory
Pouze omezovaná a kontrolovaná moc je důvěryhodná. A protože ústavní systém „kontroly a rovnováhy“ se snadno zvrhává ve vlastní karikaturu, nedovedu si představit existenci zralé demokracie bez množství kontrolních a ochranných mechanismů na úrovni občanské veřejnosti, které politikům připomínají smysl a pravidla jejich povolání. Množství watchdogových organizací, ale také pluralita nezávislých médií, jsou nutnými předpoklady každé demokracie. Zákonná ochrana politické arény jako prostředí odpovědnosti a veřejné služby, která je doprovázena trvalým pranýřováním hříšníků a permanentním vyzdvihováním vzorů, to je vcelku to jediné, co máme k dispozici, pokud chceme, aby se Česko zařadilo mezi svobodné i efektivně spravované země. No a samozřejmě ještě to školství ….
Autor je vedoucím Katedry politologie na VŠE