Karel B. Müller, krácená verze vyšla v Lidové noviny 12. března 2013
Zrušení rozhlasové zpravodajské a publicistické stanice lze mít za pokus o zrušení české veřejnosti
V médiích zaznělo množství nekrologů za Rádio Česko (respektive také za Český rozhlas 6) a vesměs jsou prodchnuty nostalgií a rozčarováním, které plně sdílím. Nezaznamenal jsem však, že by byla vznesena otázka, co zrušení Česka a Šestky znamená pro českou veřejnost a potažmo pro kvalitu demokracie. Ačkoli momentálně možná nic moc, dlouhodobě by mohlo jít o krok směrem k dalšímu posilování trendu depolitizace politické komunikace, který je pro demokracii velmi nebezpečný.
Porozumění střídá fascinace Ať už bylo rozhodování o zrušení rozhlasových stanic motivováno čímkoli, zdá se být pravděpodobné, že jeho iniciátoři a vykonavatelé nezohlednili dostatečně fakt, že rádio je dnes sociálními badateli považováno za jedno z nejvhodnějších (a nejperspektivnějších) médií politické komunikace. Na rozdíl od televize, která se nedokáže bránit nárůstu infotainmentu, je rozhlasové vysílání více orientováno na po/rozumění.
Základem politické komunikace by v demokracii mělo být (v ideálním případě) poučené diskutování, ve kterém hrají klíčový význam slova a po/rozumění, nikoli obrazy, důraz na pocitovost a fascinace. Televizní komunikace je díky své obrazovosti vhodným prostředkem pro manipulativní a demonstrativní publicistiku a snaha o po/rozumění je zde vytlačována bojem o zviditelnění.
Lze namítnout, že politickou funkci masmédií přebírá internet. Bohužel nikoliv. Internet vede k bezprecedentní fragmentaci veřejné komunikace. Internet vytváří četné příležitosti pro in/formování jednotlivců a sociálních skupin (sítí), nikoli však pro in/formování společnosti jako celku. Demokratická veřejnost předpokládá určitou jednotu, kterou mohou konstruovat pouze centralizovaná veřejnoprávní (státní) média. Liberální veřejnost (a demokratický stát) si tak v zájmu obhajoby práv a svobod monopolizuje právo na kontrolu prostředků veřejné komunikace. To sice ještě neznamená, že tento monopol nepřináší jistá rizika, nebo že by pluralita zdrojů informací nebyla důležitá, právě naopak. Pokud však veřejná diskuse postrádá nutnou dávku kontinuity, provázanosti a smysluplnosti, pro kvalitu vládnutí to může mít neblahé důsledky.
Internet zdaleka neinformuje a neformuje kompaktní politickou veřejnost, která by zajišťovala nezbytné politické funkce. Prim v této otázce stále hraje televize, která však vede (podle mnohých odborníků) spíše k „zhloupnutí“ lidí. Internet a sociální sítě, kterým holdují především mladí, má množství pozitivních důsledků, nezajišťují však účinnou kontinuální a celospolečenskou publicitu zaměřenou na centra politické moci.
Mezi hlavní politické funkce masmédií patří jednak kontrola veřejných institucí a vystavování jejich představitelů odpovědnosti (accountability), jednak navozování témat politické diskuse a zajišťování zpětné vazby obou těchto funkcí směrem k veřejnosti. Veřejnoprávní média by měla být představováním smířlivého a poučeného argumentování, což od internetu nelze očekávat. Fragmentace politické komunikace znamená oslabení veřejného mínění jakožto společně dosahovaného a politicky relevantního konsensu ve prospěch mínění masy jakožto pouhého součtu soukromých mínění.
Fragmentace veřejné komunikace oslabuje jak tematickou a argumentační kontinuity politické komunikace, tak zdroje formování pocitu přináležitosti a sounáležitosti (identity). To samo o sobě nemusí vadit, avšak pro kvalitu vládnutí představuje společenská atomizace jasné nebezpečí.
Informovaná veřejnost není žádoucí? Sečteno podtrženo, veřejnoprávní média mají v demokracii plnit osvětovou, ochranou, utvářecí i politickou socializační funkci. Komercializace mediální sféry posiluje trend k de-politizaci i fragmentaci veřejné komunikace a veřejné mínění přestává být smysluplnou a účinnou politickou silou. Tento negativní trend musí vyvažovat média veřejné služby a zrušení Česka a Šestky je možné interpretovat jako vzkaz veřejnosti, že informovaná a poučená veřejnost není pro kvalitu demokracie potřebná či nutná. Část tzv. politické elity může skutečně instinktivně či zcela vědomě fandit názoru, že informovaná veřejnost není žádoucí.
Po zavedení přímé prezidentské volby je zrušení Česka a Šestky dalším posunem od politiky jakožto „služby pro veřejnost“ směrem k politice jakožto pouhé „práci s veřejností“. Veřejnost musí být vždy znovu vytvořena, a čím méně kritická a informovaná bude, tím snadněji se uhněte pomocí marketingových metod k obrazu těch, kteří kontrolují obsahy mediálních sdělení.
Nabízí se však také pozitivní, mírně cynická a provokativní interpretace zrušení Česka a Šestky. Možná jde o vzkaz, že politické elity v této zemi vlastně nedělají nic zásadního a sledovat jejich drobné rozkrádačky a žabomyší spory je ztráta času. Pokud budeme sledovat např. BBC, možná získáme lepší porozumění tomu, co, proč a jak hýbe světem.
Pokud by nové Rádio Plus, která má být náhradou za Česko, Šestku a Leonardo, vysílalo ve dvanáctihodinovém formátu, přece jen by pokrývalo rozhodující část dne a celý obsah by bylo možné každý den jedenkrát reprízovat. Vysílání po 16h je možná časově výhodné pro důchodce či pro mládež, ne však pro ekonomicky i občansky neaktivnější sociální skupiny. Pro tyto skupiny je daleko nejvýhodnějším časem pro sledování veřejných událostí cesta do práce (kdy jsou svěží), méně pak cesta z práce (kdy již mají dost), eventuálně epizodické prodlevy či cestovní přesuny.
Už i samotný název Rádio Plus naznačuje, jako kdyby kvalitní publicistika měla být jakýmsi bonusem, přidanou hodnotou pro náročnější subkulturu; masa společnosti se přece spokojí s předžvýkanou konzumací infotainmentu.
Prostě neuvěřitelné Skutečnost, že Česko není kontinuálně pokryto celoplošným kvalitním zpravodajským a publicistickým rádiem bez zbytečného slovního balastu a hudby, je téměř k neuvěření. Pro českou veřejnost to může představovat vážný problém. Kvalita demokracie je zřejmou odvozeninou kvality veřejné komunikace, jež je zase značně závislá na kvalitě komunikační infrastruktury. Doufejme, že jde pouze o dočasný stav. Bez celoplošného veřejnoprávního rádia mluveného slova zůstáváme nezavršenou demokracií, které se pak snáze stane to, co Rádiu Česko a Českému rozhlasu 6, někdo ji od prvního (narychlo a k překvapení mnohých) zruší.